‚O tátu se nebojím, teď je v protileteckém krytu.‘ Ukrajinské děti sdílejí v Praze prožitky sportem
Zdroj: iRozhlas | REPORTÁŽ Praha 12:42 2.dubna 2022 | Jaroslav Hroch | ZDE
Možnost alespoň na chvíli zapomenout na válku nabízí ukrajinským dětem, které navštěvují školy v centru hlavního města, Nadace Pražské děti. Zároveň mohou najít nové kamarády a sdílet hrůzné zážitky. Nadace jako první nabídla zdarma tréninky pro děti ze základní školy a gymnázia J. Gutha-Jarkovského. Součástí byl i trénink plážového volejbalu na pražském Strahově.
Děti začínají trénink krátkým protažením. Trenér Adam jim anglicky vysvětluje, že se budou učit podání spodem a že rukou mají mít napnutou. Během chvíle tak létají volejbalové míče na všechny strany.
„Trénink se vede úplně jinak, když nemůžete vysvětlit všechno. Nemůžete si sjednat respekt, protože je nemůžete okřiknout. Nevíte jak. Ale děti jsou určitě snaživé, baví je to,“ říká trenér Adam po prvních dvou trénincích pro ukrajinské děti.
Jako první se na písek pro plážový volejbal vydaly děti z prvního stupně. Adamovi pomáhá, že umí trochu rusky. Jeho kolega Lukáš se ale s dětmi nedorozumí. „Děti anglicky neuměly vůbec nic, takže jsem byl odkázán na pantomimu,“ přiznává.
Mezi studenty, kteří řádí na hřišti, jsou i Seva a Saša z Kyjeva. Chodí na gymnázium v centru Prahy. Sice jsou oba ze stejné čtvrti ukrajinské metropole, ale znali se jen z internetu. Osobně se potkali až v Praze. „Bylo to velké překvapení,“ usmívá se Seva.
A s lehkostí líčí poslední dny na Ukrajině, jak přečkávali nálety ruských letadel a výbuchy ruských raket. „Osm dní jsme žili v protileteckém krytu. Pak jsme odešli do Lvova a potom přes Polsko do Prahy. Máme tu přátele, Praha je krásná, je mi tu dobře, ale chybí mi moje město,“ říká.
‚Táta je i na zátarasech‘
Saša říká, že ji válka ani nepřekvapila. Už jako malá dívka totiž viděla protesty proti tehdejšímu prezidentovi Viktoru Janukovyčovi, které se snažil krvavě potlačit.
„Žijeme nedaleko Majdanu. V roce 2014 jsem viděla požáry, i to, jak lidé umírali. Válka tak pro mě vlastně nebyla překvapením.“
„Můj táta je dobrovolník a pomáhá naší armádě s dodávkou jídla,“ začíná Séva a Saša hned naváže: „U mě to je stejné. Táta je i na zátarasech. Ale funguje internet, takže spojení není problém. Táta se snaží nemluvit o válce, protože máma často brečí a bojí se o něj. Mluvíme tak o tom, jaký jsem měla den a tak.“
Saša se při rozhovoru často směje a mluví odhodlaně. Ale při vyprávění o tátovi se jí v očích zalesknou slzy. Ptám se Sevy, jestli se bojí: „Nebojím se o něj. Teď je v protileteckém krytu. Před válkou byl v armádě. Myslím, že bude v pohodě.“
Těžká výslovnost
V Praze už navštěvují výuku a pomalu se seznamují s dalšími studenty a studentkami. Shodně říkají, že jsou na ně hodní a že mluví dobře anglicky, takže není problém se dorozumět. „I s učiteli mluvíme anglicky, někdy rusky. Výuka je jinak v češtině, ale třeba vyučující zeměpis nám kopíruje ukrajinské učebnice a překládá nám třeba zeměpisné názvy,“ dodává Saša.
„Já jsem chtěl do školy ne nutně kvůli učení, ale mluvit s ostatními. Když jsem ve škole, tak nemyslím na válku a život je pro mě jednodušší,“ doplňuje Seva. Náznak tíživého momentu ale hned odlehčí Saša, když zašeptá, že do školy chodí beztak jen kvůli ní. A nakažlivě se rozesměje.
Ve škole už také začali s výukou češtiny. „Čeština není těžká se naučit, ale ta výslovnost je náročná. Jako třeba písmeno Ř,“ snaží se napodobit správnou výslovnost Seva.
Sdílení i odpočinek
Tréninky organizuje Nadace Pražské děti. Běžně jsou zdarma pro české žáky a žačky ze škol v Praze 1. Její ředitelka Dana Maršálková se ale rychle rozhodla nabídnout je i dětem, které utekli před válkou. Aby si mohli odpočinout, poznat kamarády i nabídnout prostor ke sdílení.
„Když se vzdálíte chviličku, tak vidíte, že si děti začnou povídat o tom, co které z nich prožilo, kde bylo v krytu, kde strávilo pět dní na hranicích a podobně. Tyhle hrozné zkušenosti z nich najednou vypadnou, protože mají pocit, že našli někoho, kdo má obdobné prožitky. Ani jsme nečekali, že to až tak na ně zapůsobí,“ říká.
Dopadů války si všimla zejména u menších dětí, které jsou podle ní neklidné. „Pro menší děti to byla určitě relaxace. Bylo to vidět, že když se dostaly na sportovní kurty, tak se najednou změnily. Začaly běhat, skákat a komunikovat mezi sebou.“
Jednou ze zkušenosti s úplně nejmenšími dětmi také bylo, že se vylekají. Pro ukrajinské děti totiž zařídili kouzelnické představení. „Normálně jej připravujeme pro české školky. Překvapilo nás, že ukrajinské děti reagovaly úplně jinak na klasické triky, kdy na vás něco vyskočí. Reagují úplně neobvykle. Děti většinou výsknou, ale dvě z ukrajinských dětí běžely dozadu, úplně vyděšené. Bylo na nich vidět, že za sebou mají asi opravdu velmi negativní zkušenost.“
Tréninky pro uprchlíky
Do budoucna chce nadace začlenit ukrajinské děti do tréninků společně s těmi českými. Chodili by tak hrát nejen plážový volejbal, ale i squash, tenis nebo plavat.
S pomocí se přidaly i pražské sportovní kluby, které pro lidi z Ukrajiny připravily nabídky tréninků. „Především usilujeme, aby se tady děti adaptovaly a zapomněly na extrémní situaci, která v jejich zemi teď panuje a negativně ovlivňuje jejich psychický stav. Ve spolupráci s pražskými sportovními kluby a spolky chceme touto aktivitou poskytnout ukrajinským dětem možnost odreagování se prostřednictvím jejich oblíbeného sportu,“ říkál pražský radní pro oblast sportu Vít Šimral z Pirátské strany. Přehled všech nabídek je umístěn na portálu www.prahasportovni.eu.
Bezpečný úkryt před válkou na Ukrajině našlo v Česku už přes 150 tisíc dětí. Vyplývá to ze statistik ministerstva vnitra. Podle dětského fondu OSN UNICEF uteklo z Ukrajiny přes milion a půl dětí.